Look, there is my life. - 15. Chapter

5. května 2014 v 21:26 | Charlleen |  Look, there is my life.
Dneska další kapitolka,
zítra konečně to oběhnutí! :)
Omlouvám se, ale teď mám zase spoustu práce,
se na to můžu víte co..
už se sem chci pořádně vrátit :(
Ale jinak si ji užíte! :)


SNAD NENÍ MOC DLOUHÁ :O
Šel jsem za doktorem, vyzvednout Ellie. Seděla už ve vozíčku, a čekala nejspíš na mě. Neviděl jsem ji už 4 dny. Nechtěl jsem tam jít, protože tam vždy byli kluci, a nechtěl jsem provokovat. Byla tak bledá a slabá. "Ellie.." Vydechl jsem, když jsem ji viděl. Když mě uviděla, ucukla pohledem. Ještě než jsem si ji převzal, doktor mi vysvětlil pár věcí. Za tu celou dobu se na mě ani jednou nepodívala. Co se ti stalo, Ellie?
Když se s námi rozloučil, odešel. Klekl jsem si před ni, a díval jsem se jí do tváře. Měla zavřené oči, a hlavu otočenou na stranu. Nahl jsem se k ní blíž, a pohladil jsem ji po tváři. "Jedeme domů, Ellie. Bude už jen líp. Slibuju." Vstal jsem, políbil jsem ji na čelo a začal jsem před sebou tlačit vozík, na kterém seděla. Když jsme byly téměř na konci té hrozné bílé chodby zastavil jsem. Čekal jsem, jestli nějak zareaguje. Zareagovala. Byla překvapená, co to dělám. "Máme nějakou tradici, a tradici se mají dodržovat." Přes rameno jsem si přehodil tašku s jejíma věcma, stoupl jsem si znovu před ni, a vzal jsem si ji do náruče. "Teď můžeme."
Otevřel jsem dveře, a pomohl jsem jí domů. "Pojď, pomůžu ti do pokoje." Chytl jsem ji za ruku, ale ona šla jiným směrem. V tu chvíli ve mně zatrnulo. Doprdele! "Nechoď tam Ellie, musím si odpočinout" Snažil jsem se nedát na sobě nic zdát, ale začali se mi třást ruce. Všimla si toho, a tak se na mě podívala pohledem který ani nedokážu popsat. Vysmekla se mi, a vešla do kuchyně. Byla to scéna jak z hororového filmu. Všude zaschlá krev, nůž na kterém byli ještě nesmyté stopy a Louisovo i její triko polité krví. Nestihl jsem ji zastavit. Nechápu jak jsme na tohle mohli zapomenout! Máme všechno na co si vzpomenem, ale když potřebujeme pomoct nikdo nehne ani prstem! Začala se rozhlížet po celém pokoji, a být nervózní. Smutná. Naštvaná. "Ne Ellie, tohle ti nedovolím." Otočil jsem si ji k sobě, aby se dívala na mě a ne na tu všechnu krev. "Jdeme do pokoje ano?" Táhl jsem ji za ruce, a šla pomalu za mnou. Právě včas. Oči se jí začaly plnit slzy. Po schodech jsem ji vynesl a uložil do postele. Políbil jsem ji na čelo, a sedl si vedle ní.
Už několik hodin se snažila usnout. Pořád se převalovala sem a tam. Blbečku! Proč si ji pustil! Dělal jsem všechni proto abych ji nějak uspal. Zkoušel jsem jí dokonce i zazpívat, ale nic.

"Je ti aspoň dobře? Nebolí tě nic?" Zavrtěla hlavou. Aspoň že reaguje. "Tak, o čem bych ti ještě vyprávěl. Hmm, počkej, někde bych měl moje stará alba. Vyskočil jsem a vběhl jsem do svého pokoje. Ze šuplíku jsem vytáhl alba, a běžel jsem zpátky. Skočil jsem si vedle ní znovu, a pohodlně jsem se usadil.
"A tohle jsem já, na karnevale. Tady ta fotka.. hm, to je divný, už ani nevím proč je odtrhnutá. No, mám to album odmalička, a prohlížel jsem si ho v každé volné chvíli, takže se ani nedivím. Jo, a tady, tady tohle jsem v disneylandu. To byl snad nejlepší den mého života..."
Asi v hodinu v kuse jsem žvanil o všech těch fotkách. A konečně po té nekonečné hodině usnula.
Opatrně jsem slezl z postele, obešel jsem ji, a pořádně jsem ji přikryl. Zavřel jsem dveře, a šel jsem do svého pokoje. Vytočil jsem Hedricku, a čekal jsem až to někdo zvedne. "Pane Horane, to je ale doba co jste se neozvali." "Dobrý den, ano já vím. A moc se omlouvám, ale volám Vám protože máme problém, a potřebujeme pomoct u nás doma. Stala se jistá věc, a potřebujeme abyste přišla." "Ale Nialle, já jsem pouhá uklízečka, na co Vám tam budu?" "No právě proto, a jestli by jste sebou mohla vzít co nejvíce lidí od Vás, pochopíte až přijedete." "Tak dobře, do hodinky tam budeme." "Děkuju." Poděkoval jsem, a zaklapl. Jedna věc by byla. Neměl jsem odvahu na to udělat to sám.
Vzal jsem si notebook, a šel jsem zpátky do pokoje za Ellie.
Seděl jsem tam asi dvě nebo tři hodinky. Pomalu jsem začal počítat její nádechy, a výdechy. Zvedl jsem se, a protáhnul jsem se. Už mi z toho sezení vážně hrabe. Dole už je prej všechno uklizené. Mezitím co jsem byl tady, přišli všichni a uklidili to tam. Hedricka mi potom přišla říct, nebo mě spíš ujistit že je u nich vše v bezpečí, a nikdo nic neřekne. Nemusela to ani říkat, známe ji od našich začátků, a je jako naše teta.
Seběhl jsem schody, a zamířil jsem rovnou do kuchyně. Byl jsem celkem nervózní.Všichni víme co se tam stalo, a hlavně každý z nás ještě dlouho bude mít před sebou tu krvavou scénu, Louise který je celý od krve a strach který nám proudil v žilách když jsme něvěděli co se jim stalo.
Vešel jsem, a všechno bylo jako nové. Ani kapička krve tady nezbyla. Kdo ví co si o nás teď budou myslet. Že jsme nějací vrahové, nebo kdo ví co jiného. Nejspíš si ještě budu muset s Hed promluvit, aby věděla co se stalo.

Šel jsem si sednout do obyváku, a nachvíli jsem si pustil televizi. Děsně mě uspávala tak jsem ji vypl. Jen tak jsem se potácel po domě. Snažil jsem se zabít nějak čas, abych neusl, abych mohl být vzhůru kdyby El něco potřebovala, tak jsem chodil od pokoje do pokoje. Obvolal jsem celou moji rodinu, pročetl jsem si snad všechny novinky na twitteru, a uklidil jsem snad všechny pokoje, ale tohle zabrala jen na pár hodin. Spí jak miminko. Možná bych mohl jít spát, nemělo by se nic stát, když usnu. Vypadá že se jen tak neprobudí. Šel jsem teda k ní do pokoje, a lehl jsem si na kraj její postele. Snad kluci nepřijdou, a neuvidí mě tu. Ještě by mi začali vyčítat že toho zneužívám. Lehl jsem si, a do pár minut jsem usl.

*o pět hodin později*
"Nialle? Ni? Vstávej ty ospalče!" Rychle jsem se probudil, abych se podíval co se děje. Přede mnou stála Jackie, která se na mě smála. "Ahoj" Pozdravila mě. "No, ahoj..co se.."rozhlédl jsem se po pokoji. "Kde je El?!" Vyskočil jsem z postele, ale Jackie mě zastavila. "Klídek, spí u Liama v posteli. Když jsem přišla, zrovna vycházela z pokoje, a šla tam. Nic mi neřekla, ale aspoň si mě všimla." "Achjo, to mě mrzí" "Nemá proč, její život vysel ještě před pár dny na vlásku. Je těhotná, a nic si nepamatuje. To není zrovna stav, kdy má člověk náladu se s někým bavit." "Proboha jak dlouho jsem spal?" Vyděsil jsem se, když jsem se nad tím zamyslel. "No, na to bych se radši neptala" Povytáhl jsem obočí. "Celej den" "A za tu dobu El nevylezla z pokoje?" "Ani jednou. Donesla jsem jí tam vodu, ale je tam do teďka." Povzdychl jsem si. "Jestli chceš, ještě si lehni, já jsem vyspaná takže mi to nedělá problém." Na to že jsem spal tak dlouho, jsem pořád unavený. Kývl jsem na Jackie, a lehl jsem si zpátky. "Díky" Usmála se, a zavřela za sebou dveře.

Nevím na jak dlouho jsem usl, ale zase mě někdo vzbudil. Tentokrát to už nebyla tak milé jak předtím. "Niale?! Kde je Jackie?? Máš na ni dávat pozor!" Liam. Posadil jsem se, a chtěl jsem ho začít uklidňovat, ale nepustil mě ke slovu. "Kde je? Jestli to zjistí Louis, tak tentokrát to už nebude jen tak! Kde je?!" "Proboha Liame! Uklidni se, a pusť mě ke slovu! .. Děkuju! Je u tebe v pokoji, s Jackie." Když jsem to dořekl, zarazil se. "U mě?" "Jo, nevím proč, ale chtěla tam být." Nic neřekl, a odešel. Zayn zůstal v pokoji, a stál uprostřed pokoje s rukama v kapsách. "Hele, jestli chceš jít za Louisem, je u sebe. Jen buď hodnej. Ať už jste si udělali cokoliv, teď na to zapomeň. Pořád je na tom špatně." Vytočil se, a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 5. května 2014 v 23:26 | Reagovat

jeee nováá :D síce kratšia ako obvykle, ale aj tak super :D aj keď pri predstave unaveného Nialla sa mi zatvárajú oči :D :D :D

2 /B/ /B/ | Web | 6. května 2014 v 19:09 | Reagovat

musíš se vrátit..:)) nesmíš zanevřít na blog§ :))

3 sheila sheila | Web | 6. května 2014 v 20:19 | Reagovat

super kapitolka, ale nějaká kratší :) :D

4 Márč Márč | Web | 6. května 2014 v 22:16 | Reagovat

ano, ano přemístila :) a děkuji :D

5 Andie Andie | E-mail | Web | 8. května 2014 v 17:23 | Reagovat

Je to super:)

6 false-red false-red | Web | 8. května 2014 v 22:45 | Reagovat

Wohou..Stále mě překvapuje,jak realistické to je:)..Delší a užasnější kapitolka každou minutou:) Ell je mi vážně líto..Až neuvěřitelně tragický osud..Jsem zvědavá,kdy se v jejím životě objeví pozitivní energie..:/ A ty hádky mezi klukama..Prožívám to,jak kdyby to bylo skutečný sakra:D

7 false-red false-red | Web | 8. května 2014 v 22:45 | Reagovat

PS:Jsem ráda,že jsi zpět:)

8 gleek gleek | E-mail | Web | 8. května 2014 v 23:10 | Reagovat

nemáš zač! (za ten komentář), já doufám, že se k tomu dostanu co nejdřív! :D

9 Lucka Lucka | Web | 9. května 2014 v 10:17 | Reagovat

Já si fakt jednou musím najít čas a konečně si přečíst všechny kapitoly, co jsi napsala :D A jako docela mě to láká udělat teď místo čtení maturitních otázek, ale to by asi nebylo vhodné no :D

Jinak u mě na blogu je vyhodnocení kontroly affs, tak se kdyžtak podívej, jak jsi dopadla :)
http://streepmeryl.blog.cz/1405/vyhodnoceni-kontroly-affiliates

Btw. vážně teď mohlo napadnout, že bych si tě vůbec kdy smazala z affs? To bych se musela vážně zbláznit, abych to udělala :D

10 Anett • bellathorne-official Anett • bellathorne-official | Web | 9. května 2014 v 21:41 | Reagovat

Není moc dlouhá, je dlouhá tak akorát :D A zase skvěle napsané :)

11 R | velvethorse.blog.cz R | velvethorse.blog.cz | Web | 9. května 2014 v 21:50 | Reagovat

Ahoj trošičku dôležitejší článok http://velvethorse.blog.cz/1405/maybe-hiatus :)

12 false-red false-red | Web | 11. května 2014 v 17:25 | Reagovat

Nominovala jsem tě na Liebster Award Tag :) http://false-red.blog.cz/1405/liebster-award-tag#pridat-komentar

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama